Five

Mottem projektu, který se nachází v lokalitě Prahy 5 – Smíchova, je “History meets future” neboli “Historie se potkává s budoucností”, což perfektně na budovu s příznačným názvem Five sedí. Původní zástavbu tramvajovou vozovnou bylo možno nazvat reliktem již v době svého vzniku. Místo bylo důležitý koncový bod v dopravní struktuře města, od samého počátku však obtížně přístupný. Vzhled před rekonstrukcí byl víceméně zakonzervovaný stav od ukončení provozu, nové využití se hledalo obtížně, jednalo se spíše o dlouhodobě dočasný stav. Na původní využití, technickou zajímavost, již nebylo možno navázat. Místo s tramvajovou sítí již fyzicky nesouviselo, spojení bylo přerušeno. Chyběl zde přirozený průběh urbanizace celého nábřežního traktu města Smíchova, od plně průmyslové oblasti k převážně obytné blokové zástavbě. Ta vznikala ve stopách členění pozemků i sítě ulic již v době výstavby samotné vozovny. Oblast se přirozeně vyvíjela z průmyslové periferie mezi hlavními dopravními tepnami té doby, tedy řekou Vltavou se smíchovským přístavem a železnicí se smíchovským nádražím v plnohodnotnou část velkoměsta. Logická změna funkcí a na to navazující jiný typ zástavby byl uměle omezován jen v zóně smíchovského pivovaru, v jehož sféře vlivu tak zůstalo několik sousedících pozemků. Jedním z nich, v jakémsi stínu pivovaru byla i vozovna, přičemž nově se začaly vzhledem k možnosti nulového rozvoje ukazovat i obtíže při zachování funkce pivovaru na základě prostorových požadavků moderních technologií. Pro nalezení nové funkce využití objektu vozovny bylo třeba postupovat podle časové posloupnosti vývoje území. Nejprve se posoudila nevyváženost prostorového i výškového členění vzhledem k celému traktu nábřeží a stanovili se nové limity využití, a to jak hranice zástavby, tak i dorovnání výškové hladiny. Dále byly určeny vhodné typologické funkce a navrženo jejich prostorové rozmístění s ohledem na žádoucí oživení území. Naposledy detailně prozkoumána autentičnost stávajících prvků a pečlivě zkoumány důvody zachování případných reliktů s ohledem na přínos při začlenění prostoru do organismu města. Projekt Five postupoval podle nastíněné logiky návrhu. Prostorové řešení vychází z hranic pozemků, jejichž dosažením hranice původního bloku podtrhuje či naopak odstoupením zjemňuje, uliční fasády či nároží odlehčuje. Výšková hladina je členěna do několika stupňů, vyrovnává se s širokým okolím, nachází novou dynamiku. Typologické funkce tvoří v základu dvě hlavní, vhodné do zdejšího, pro moderní nároky nelehkého prostředí. Nabízí tolik potřebný, v širokém okolí zcela chybějící obchodní parter a vzhledem k velkému dopravnímu zatížení z ulice Svornosti i nutné kancelářské plochy. Five původní stavby zcela nenahradil nýbrž vybrané části s architektonickou kvalitou integroval, implementoval. Zachovány jsou obě kompaktní uliční fasády původní haly, jež jsou nově otevřeny, zprůchodněny. Relikty tak nejsou bariérami nového využití, jejich zapojení do organismu nového řešení je plně žádoucí. Všechny historické elementy a genius loci místa samotného se snoubí v jedinečné industriální architektuře projektu s prvky jako je například druhý plášť fasády z tahokovu, přiznaný beton, či odhalená instalační vedení na stropech. Obdobou návrhu jsou vydařená, veřejností plně akceptovaná zapojení historických fasád do funkce moderních staveb v prostoru Karlína či Náměstí republiky. Uvědomění všech souvislostí dalo možnost navrátit místu jeho novou kvalitu. Moderní architektonicky silný objekt dokázal navázat na tradici okolí. Jednotný koncept dodal prostoru ztracené sebevědomí, potvrdil jeho zapojení do schématu města v urbanistickém kontextu. Design budovy i její typologická skladba jsou tak zárukou nového života i možností pro obyvatele Smíchova.